Info Kontakt Hledat Přihlásit
Košík 0

Perskej prašan, zbombený kopce a íránská pohostinnost

Blízkej východ neni uplně tradiční destinace na snowboardovej výlet. To neznamená, že neni skvělá. Michal Marko posílá report prosycenej vůněma orientu!

21.05.2019 612 0

Snad každej hrál Prince of Persia. Ne každej už ví, že skákat se v bývalý Persii dá nejen po chrámovejch zdech, ale i po zasněženejch kopcích. Země, na kterou má spoustu lidí zkreslenej názor, totiž kromě přívětivejch lidí nabízí i nejednu zážitkovou kochačku:

„Když jsme se v říjnu 2018 rozhodovali, kam se vydat na hory, někdo přišel s nápadem vyrazit do Íránu. Na netu jsme si našli pár článků o freeridu v perském prašanu a zjistili jsme, že to není vůbec špatný nápad.

Termín jsme vybrali od 25.2. do 10.3., kdy tam bývají skvělé podmínky. Jako dopravce jsme zvolili Turkish Airlines, se kterými máme dobré zkušenosti a do ceny letenek započítávají i boardbag - včetně lavinového airbag batohu. Cena letenky vyšla na 8.200,-kč.

Do Íránu je zapotřebí vízum, o které lze zažádat elektronickou cestou přes Íránskou ambasádu v Praze. Po zaplacení 50€, předložení cestovního pojištění a potvrzeného ubytování, nám bylo vízum po 2 hodinách čekání na ambasádě vydáno a už jsme se jenom těšili na datum odletu.

Konečně nastal den odletu a v počtu 9 kusů jsme se sešli na letišti Václava Havla. Na letišti jsme nahlásili nadměrná zavazadla a v 19:00 jsme odstartovali směr letiště Imáma Chomejního (s mezipřistáním v Istanbulu).

Na mezinárodním letišti Imáma Chomejního jsme přistáli v 5:30 místního času a hned nás čekalo nemilé překvapení – nikomu z nás nedorazili boardbagy a někomu ani zavazadla. Po sepsání dokumetů o ztrátě zavazadel jsme se vydali z letištní haly, kde na nás čekala slečna Soheila ze společnosti Saadat Car Rental, přes kterou jsme si e-mailovou korespondecí z Prahy domluvili veškeré ubytování a transfery.

Před letištěm na nás čekal řidič v novém minivanu Hyundai a vyrazili jsme směr Teherán (cca 50 km od letiště). V Teheránu jsme pořídili místní sim karty a rozměnili Eura na Riály – a byli z nás milionáři! Za 300€ jsme dostali kolem 42.000.000 Riálů a pokračovali směrem hory, do střediska Dizin.

Pokud někdy budete chtít natočit rapovej videoklip, jeďte sem. Vypadat bohatej tu neni tak drahý.

Cesta probíhá nádhernou horskou krajinou, která připomíná americké westerny. Po několika zastávkách se zhruba po dvou hodinách dostáváme do cíle a nasáváme atmosféru nádherných hor. Ubytování máme v místních chatkách a to velmi příjemné. Ve dvoupatrovém chaletu máme k dispozici krb, kulečník, stolní fotbálek a saunu, což nám při čekání na boardbagy přišlo vhod.

I útulná chatka se skvělým vybavením je pro snowboarďáky bez vybavení hotové vězení...

Následující dva dny vydatně sněží a my, bez snowboardů, zažíváme snowboardové peklo. Třetí den boardbagy konečně dorazily a my s největším nadšením konečně vyrážíme na svah.

Dizin je středisko, které tvoří jedna obrovská pláň, která je přístupná z několika retro kabinek a sedaček. Středisko se nachází ve výšce 2.500 a nejvyšší bod končí ve 3.800 m. n. m. Nikde žádné stromy, jenom zasněžené pláně s dojezdem až k lanovkám. Dokonalý ráj! A vzhledm k tomu, že místní příliš nejezdí (potkali jsme nějaké cizince a partičku čechů), nacházeli jsme stále nové a nové lajny, jedna dokonalejší než druhá, vše s dojezdem k lanovce a hned zase vzhůru. Cena permice závisí na podmínkách a počtu zpuštěných lanovek, maximálně jsme platili 150,-!!! českých korun (850.000 Riálů). V Dizinu jsou většinou pozvolné svahy, pokud se člově nebojí traverzu, najdou se i svahy s většími sklony.

Nekonečná, všeobjímající, měkkoučká DUCHNA!

Ve středisku Dizin jsme strávili 5 skvělých dnů a následně se vydali na čtyřdenní výlet po krásách íránských měst a krajiny. Z Dizinu jsme vyrazli opět směr Teherán, kde jsme uschovali snowboardové vybavení a ponechali si pouze potřebné věci na čtyřdenní výlet. V Teheránu na nás čekal také Parsa, náš průvodce, který se o nás královsky staral.

Naše první cesta vedla do města Qom, což měla být pouze zastávka na nocleh. Do Qomu jsme dorazili kolem 11 večer, takže ubytovat (moc hezký, čistý hotel) a spát. Ráno jsme se rozhodli navštívit místní mešitu, která je zasvěcená Fátimě. Krása perské architektury nás doslova ohromila a cítíme se jako v Pohádce tisíce a jedné noci. Kdo neviděl, neuvěří.

Po prohlídce se vydáváme opět na cestu, směr Kashan. Ještě než dorazíme do Kashanu, zastavujeme v nádherných zahradách Fin Gardens. Jedná se o oázu v poušti, kam je voda svedena z 10 km vzdáleného jezera a kam se uchylovali za odpočinkem všichni perští vládcové. Od našeho průvodce Parsy se dozvídáme mnoho informací, včetně té, že zde byl v roce 1852 zavražděn kancléř Amir Kabir, na kterého poslal vrahy král Nasereddin Shah. Fin Gardens je nejstarší existující zahrada v Íránu.

Představte si, že se potácíte pouští a narazíte na tohle. Podobná situace, jako když se po dlouhé době vrátíte do Čech a uvidíte pivo...

Nedaleko Fin Gardens, ještě před Kashanem, navštěvujeme staré archeologické naleziště Sialk Hills. Kultura, která obývala tuto oblast se řadí do kultury řeky Zayandeh. Byli zde nalezeny pozůstatky osídlení staré až 8.000 let! Prapůvod civilizace? Na konci prohlídky jsme pobavili místní průvodkyni a splečně jsme se zasmál stínohře, kterou jsme si museli vyfotit. Od té doby (teda podle nás) na tuto možnost zvěčnění se průvodkyně upozorňuje další návštevníky. :)

Další zastávka je ve městě Kashan, kde jsme navštívili Tabatei Traditional House a Amir Ahmed Traditional Bath. Tradiční lázně a bydlení z konce 19. století jsou další ukázkou nádherné íránské architektury a toho, jak se v té době žilo. Zajímavostí je řešení ochlazování vnitřních prostor, které se dá nazvat předchůdcem klimatizace. Zkrze komín vstupuje horký vzduch do nejspodnějšího sklepa, kde se vzduch ochlazuje a postupuje dále do místností. Na to, jaké bylo venku horko, bylo uvnitř příjemné klima.

Z Kashanu se vydáváme na další zastávku, kterou je starobylá vesnice Abyaneh. Tato vesnice leži na západním svahu hory Karkas ve výšce 2.500 m. n. m. Je to kuriózní a malebná vesnice, stará 2.500 let, která odolala modernizaci nové doby a zachovala si svoje neporušené tradice architektury, oblečení a nářečí, což z ní činí žijící muzeum. Vesnice je zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO.

2500 let bez modernizace... Skoro jako náš školskej systém.

Po nasátí histrorické atmosféry Abyanehu je naším dalším cílem Isfahan. Isfahan je třetí největší město Íránu a žije zde okolo 2.000.000 obyvatel. Vzhledem k tomu, že jsme přijeli kolem 22:00, navštěvujeme pouze jeden z několika pozoruhodných architektonických mostů Isfahanu. Mosty vedou přes vyschlou řeku, kam se voda dostane pouze z několika kilometrů vzdáleného jezera – a to jednou za rok, na výročí konce Íránské revoluce. Následuje ubytování v krásném hotelu Sun Rise, což je tradiční átriový hotel s malým jezírkem uprostřed.

Po snídaní se vydáváme na náměstí Nakš-e Džahán. Světově významné námestí, kterému se též říká Immámovo náměstí, je společně s Šáhovou mešitou zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Šáhova mešita se nachází na jižní straně náměstí a z její grandióznosti nám opět padá brada na zem. Na západní straně náměstí pak leží palác Ali Quapu, na východě mešita šejcha Loftolláha a na severní straně se nachází velký historický bazar. A právě bazar se na další čtyři hodiny stává rejdištěm našich nákupních choutek. V průběhu nákupů nás odchytává místní výrobce ručně dělaných ubrusů, který se nám chlubí fotkou se Zaorálkem a hned dodává, že o něm češi neříkají nic pozitivního. :)

K večeru balíme saky paky a vydáváme se na cestu za relaxem – do jarních lázní Mahallat. V Mahallatu trávíme den relaxováním v bazénu s léčivými, horkými prameny. Před cestou do dalšího horského střediska to přijde naprosto vhod.

Odpoledne nasedáme do naší hyundaiky a valíme si to opět směr Teherán. Cestou se zastavujeme u vyschlého solného jezera, což je obří pláň, v dálce lemovaná vrcholky hor.

V Teheránu vyzvedáváme snowboardové vybavení a pokračujeme dále do střediska Shemsak. Do Shemshaku se dostáváme kolem 23:00 a po strastiplném hledání nakonec nacházíme náš hotel Shemshak. Vybavení posíláme do hotelu 100m dlouhou lanovkou, která slouží pouze pro přepravu zavazadel.

A permice na tohle místo stojí stejně, jako preclík v Alpskym středisku.

Ráno zjišťujeme, že je hotel hned vedle lanovky, která vede na vrcholky Shemshaku. K dispozici je několik sedačkových lanovek, které opět nesou známky retra. Shemshak je brán jako nejtěžší středisko v Íránu a trénuje zde íránský národní team v alpském i klasickém lyžování. Oproti Dizinu mají svahy v Shemsaku prudší sklon a nabízí 4 upravené sjezdovky, které snesou srovnání s těmi alpskými. V Shemshaku už bohužel nepanovalo pravé freeridové počasí jako v Dizinu, takže se muselo za neposkvrněnými svahy mírně šlapat. Permice v Shemsaku nás v přepočtu na naše stála 85,- korun! Po dvou dnech strávených v Shemshaku se náš výlet blížil ke konci a nás čekaly už jen dva dny v Teheránu.

V hlavním městě Íránu i se všemi předměstími žije okolo 17.000.000 obyvatel a tomu odpovídá i doprava. Spousty aut, ježdění v protisměru, troubení, přecházení bez přechodů.... ale kupodivu to všechno funguje a nedochází k zácpám a neviděli jsme ani jednu bouračku. My jsme jako přepravu po Teheránu zvolili metro a místní odnož Uberu. Metro je zde čisté a jedna jízda přijde na 1,50 Kč. V průběhu cesty si můžeš pořídit ponožky, sluchátka, laskominky, křížovky a další tovar, který nabízejí průchozí prodavači.

V Teheránu jsme, kromě jiného, navštívili muzeum Islámské revoluce a svaté obrany. Venkovní exhibice nabízela ukázku vojenské techniky, která byla Íránu poskytována jak ze strany USA, tak ze strany Ruska nebo Číny. Kromě tanků, bojových vozidel, stíhaček a další vojenské techniky jsou zde také vystaveny rozstřílené vozy íránských státníků a vědců, na které byl spáchán atentát. Další kroky nás zavedly k jedné z dominant Teheránu – Milad Tower. Milad Tower je se svojí výškou 435m šestou nejvyšší vyhlídkovou věží na světě. Rychlovýtahem se dostáváme na vyhlídku ve výšce 250m a užíváme si výhled na nekončící Teherán.

...a stejně jenom okopírovali Petřín!

Poslední den v Teheránu jsme zasvětili prohlídkou a nákupy v teheránském bazaru. Ve spleti uliček lze najít drahé restaurace stejně jako pouliční stánky. Prodávají se zde krásné, drahé perské koberce, ale i obyčejné utěrky. Honosné obchody se zlatem střídají pultíky se vším, na co si člověk vzpomene. Je tady prostě všechno a všichni. Dárky, koření, čaje, sladkosti, pistácie jsme nakoupili v dobré víře, že máme dárky pro všechny blízké, ale také s vědomím, že končí jeden z nejkrásnějších výletů, na které jsme doposud vyrazili.

Po tomhle zážitku už budou supermarkety navždy trapárnou nejtěžšího kalibru.

Závěrem chci říct, že Írán je naprosto úžasná a krásná země, která určitě stojí za návštěvu. Za celou dobu jsme nezažili pocit nebezpečí, ba právě naopak – všichni Íránci nás vždy vítali s úsměvem a se slovy „Welcome to Írán“. Tak vstřícný národ, kterým Peršané jsou, jsem nepotkal.

Nakonec bych chtěl poděkovat Boardstar.cz za poskytnutí vybavení, Pinďovi a Dakine.cz za poskytnutí boardbagu a slečně Soheile a průvodci Prasovi ze společnosti Saadat Car Rental, kteří se o nás starali a zařídili vše, co nám na očích viděli."

KOUKNI JEŠTĚ NA FOTO GALERII NÍŽE

Michal Marko

Powered by

BS Crew


Tato stránka využívá cookies pro zvýšení komfortu vašeho nakupování. Používáním této stránky souhlasíte s jejich využitím. Více o cookies naleznete ZDE.

ROZUMÍM