Jak Vans dokázal obout celý svět. Znova
Na přelomu tisíciletí po Vansu neštěkl ani pes, přitom dneska nepotkáš hlouček lidí, ve kterym by v ikonickejch vanskách nestepoval aspoň jeden člověk. Chceš vědět, jakej příběh psala snad nejznámější skejtová podrážka světa? A co způsobilo, že se i z totálního dna dokázal Vans odrazit a vlastně podruhý se svou šachovnicí a vlnkou způsobit téměř davový šílenství?
Začnem pěkně od začátku. Svůj uplně první krám otevřeli bráchové Van Dorenovi v Kalifornii v roce 1966. A jejich krám byl naprosto unikátní díky dvěma rozhodnutím. Zaprvý se rozhodli dělat boty přímo tam a prodávat je třeba klidně rovnou kolemjdoucím a zadruhý udělali podrážku dvakrát tenčí než tehdy kdokoliv jinej.
© Vans a archiv Van Dorenů
Jako dárek z vesmíru vypadal enormní boom skateboardingu, kterej se zrovna do světa šířil právě z Kalifornie.
Jména jako Stacy Peralta, Tony Alva a Jerry Valdez se začínaly čím dál častěji skloňovat na všech závodech a Van Dorenům došlo, že nejlepší možnost dostat se do skejtový komunity, maj právě skrz tyhle kluky. Plácli si a hvězda Vansu – a jejich novýho modelu Autentic – začala strmě stoupat.
© Vans a archivy skaterů
V roce 1976 ze spolupráce s Alvou a Peraltou Vans vylaunchoval model Era. Koho jinýho mohly taky napadnout ty vycpávky kolem kotníků než samotný skatery. Rok na to přišly Old Skooly s legendární vlnkou a o rok dýl ještě Sk8-Hi s ještě větší ochranou kotníku.
Do svatý pětice Vans Classics už nám teda chybí jen model Slip-on. S tím se navíc pojí zajímavost o vzniku legendární šachovnice. Tu si totiž začli z boku na gumovou podrážku dokreslovat sami zákazníci. A dělali to tak dlouho, než Van Doreni využili týhle hozený udičky a zapojili designový čtverečky už do výroby. Sami uznáte, že z podrážky na zbytek boty už to neměli zas tak daleko…
© Vans
Jenže pak přišly osmdesátky a devadesátky. Vans byl nabaženej úspěchu ze skateboardový éry a měl pocit, že to může boostřit ještě dál. Všechny peníze Van Doreni investovali do novejch modelů… a všechny do jednoho byly propadáky. Vans se začal zadlužovat a mířil rovnou ke dnu.
S příchodem milenia po Vansu neštěk ani pes
V roce 2002 bylo vedení Vansu bezradný. Když oslovilo tehdy ještě relativně neznámýho návrháře, Riana Pozzebona, dostalo docela zajímavou otázku: „Nojo, ale dovolíte mi si pohrát se starejma klasikama?“
Namísto dopředu se rozhod udělat krok zpět. A to byl revoluční nápad.
Tehdy na „The Vans Classics“ totiž doslova ležel prach. O svých pět klasickejch modelů se tehdejší vedení Vansu vůbec nezajímalo, cpalo ven pořád nový a nezajímavý modely. Před očima jim přitom v podstatě ležel poklad…
© Vans Classics
Lidi tehdy hltali mladý značky jako DC nebo Osiris, který sršely šťávou a novejma designama. Vans se starejma klasikama jen v základních barvách vedle nich vypadal jako chudej příbuznej. Chudej zoufalej příbuznej na pokraji zapomnění.
Pozzebon ale naštěstí dostal od Vansu zelenou. Namísto tlačení se do novejch modelů oprášil starou zlatou pětku a Vans tim postupně z údolí zapomnění vyšvihnul zase zpátky na legendární úroveň – mezi např. Converse (kterej je dvakrát starší) nebo Nike (kterej je 10x větší).
I tohle vypadá jako skvělý načasování, nemůžem si pomoct. Do vývoje módy, který vévodí celebrity v džínech a teplákách, znovuoprášený retro modely Vans zapadly jak přesně vybroušenej puclík. A my za to načasování neskutečně děkujem.
Well… come back, dear Vans!
